přesnost: největší

seznam nabídek

  • 60
  • 120
  • 180
  • nabídek na stránce

rnJestli bychom měli vybrat jedinou definici žánru zvaného seriál, pak to bude příběh na pokračování. Seriálové příběhy jsou vystavěny na tom, že nám předloží menší zápletku a buď ji vyřeší během 20 či 40 minut (tak dlouho trvá jeden díl většiny seriálů) nebo se řešení, ke zlosti napjatých diváků, přesune do dalšího dílu, na který si musíme počkat obvykle minimálně týden a v případě konce série klidně i půl roku. To je obzvlášť nenáviděná, ale svým způsobem už přijímaná, kratochvíle seriálových tvůrců.rn

rnSeriály mají výhodu i v tom, že nám nabízejí, jakýkoliv žánr si představíme. Můžeme si tak užít všech žánrů zase v jiné podobě, než v klasickém filmu. Akční, komedie, romantika, psychologie, tajemno, horor… jmenujte žánr a s největší pravděpodobností k němu najdeme několik seriálů. Co ale dělá dobrý seriál dobrým seriálem? rn

rnHerci na scénu, scénáře k divákůmrn
Dalo by se říci, že základním kamenem všech seriálů jsou 2 věci. Herecké obsazení a scénář. Pokud tyhle dvě věci fungují správně, divák odpustí i horší kulisy nebo ozvučení. Zářným případem toho jsou například představení Járy Cimrmana (což je sice divadlo, ale v záznamech existují všechny hry), kdy jsou naprosto účelně použité jednoduché kulisy, přičemž je nám nabízena perfektně pointovaný příběh, typickým „nehereckým“ podáním. Mnoho kritiků se shoduje, že je pro herce těžší zahrát přesvědčivě špatně, než naopak. rn

rnAle abychom se vrátili do pevné škatule filmových seriálů. Nejoblíbenější jsou např.: Jak jsem poznal vaši Matku, Dr. House, Simpsonovi, Teorie velkého třesku, Dexter, Červený trpaslík, Dva a půl chlapa nebo Hra o trůny. rn

rnSeriály si vybírejte především podle žánru a celkové oblíbenosti. Je to podobné jako u filmů. Pokud se točí okolo pro vás nezajímavého tématu, nejspíše vás nenadchnou. Čestnou výjimku tvoří např. Červený trpaslík, jenž se sice odehrává ve vesmíru, ale je postaven především na absurdním konverzačním humoru. rn