přesnost: největší

seznam nabídek

  • 60
  • 120
  • 180
  • nabídek na stránce

rnHmoždinky patří do skupiny malých spojovacích materiálů, které si své místo najdou především ve stavebnictví. Slouží k pevnému uchycení šroubů nebo vrutů, díky čemuž mohou tyto předměty získat vlastnosti tolik potřebné pro jejich účely, dokonalým zasazením do stavebního materiálu. Obvykle na takto přichycené šrouby nebo vruty klademe při stavebních pracích další materiály nebo na ně věšíme různá břemena, tudíž musí být jejich stabilita stoprocentní. Mezi zajímavosti patří fakt, že hmoždinky mají více než sto let, bavíme-li se tedy o těch masověji vyráběných. rn

rnUž v roce 1911 si je totiž nechal patentovat John Rawlings v Londýně. Ovšem do současných hmoždinek měly velmi daleko, protože sestávaly z konopné šňůrky, která byla napuštěná zvířecí krví. Až roku 1926 se začala situace pomalu měnit k současné podobě, to když německá firma Upat začala do konopných lan lisovat malé plechové vložky, do nichž se šrouby montovaly. Průlom a současně nejznámější varianta v oblasti hmoždinek nastal v roce 1957, kdy si hmoždinku na bázi nylonu nechal patentovat Artur Fisher. rn

rnCo se ale od té doby změnilo? Hmoždinky se samozřejmě stále používají, jen se v duchu pokroku přidaly další varianty, popřípadě zlepšily ty staré. Dnes tak narazíme především na plastové nebo v případě dražších výrobků také nylonové hmoždinky. Sehnat ale můžeme také ocelové, mosazné nebo i z dalších kovů. Popisovat práci s hmoždinkami je pro zkušené stavebníky patrně zbytečné, obvykle se musí vyvrtat příslušný otvor (pokud nestačí hmoždinku navrtat rovnou, což některé typy umožňují) a následně do něj hmoždinku vložit a zašroubovat do ní vrut nebo šroub. rn

rnExistují však také i jiné varianty hmoždinek, a to sice chemické. Říká se jim chemická kotva a používají se především v narušeném zdivu, kde by běžné hmoždinky nemusely stačit. Zajímavostí je, že se některé jejich druhy dají používat také pod vodou. rn