Bartolomějská ulice - Kalčík Rudolf
Bartolomějská ulice, poslední kniha zasloužilého umělce Rudolfa Kalčíka, je nazvána symbolicky; podle známé pražské ulice, odkud se vede boj se zločinem. Obsahuje deset kriminálních příběhů, svědčících o namáhavé a i vzrušující práci československé Bezpečnosti. Jejich jádro je autentické. Spisovatel vycházel ze skutečných loupežných přepadení, vražd, vydírání a podvodů, spáchaných krátce po válce i v letech pozdějších. Připomeňme z nich alespoň případ odhalení hromadného vraha Pilčíka, jehož televizní verzi známe ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Kalčíkovi ovšem nešlo o holé vylíčení událostí, spíše o kořeny zločinu a hlavně o charaktery těch, kteří šli po jeho stopách až ke konečnému odhalení pachatele, případně o sondu do psychiky člověka, který přestoupil zákon. Svůj "pitaval těch bouřlivých dob" napsal s osobitým a vytříbeným vypravěčským mistrovstvím.
Obsah:
01. Konec starých časů
02. Nedokončená
03. Vražda ve středu kružnice
04. Strýček smrt
05. Hra na slepou bábu
06. Věci doličné
07. Most přes řeku Svratku
08. Vyděrač
09. Dvě hodiny jako čtrnáct dní
10. Neznámý
---
O autorovi - PhDr. Jiroslava Jiráčková
Poslední kniha - PhDr. Jiroslava Jiráčková
---
28-045-86 - 13/33 - Brož. 24 Kč.
Knižnice československé mládeže, svazek 483.
Medailon a doslov napsala - PhDr. Jiroslava Jiráčková.
Ilustroval: Pavel Štefan.
Obálku s použitím kresby Pavla Štefana a grafickou úpravu navrhl Zdeněk Ziegler.
Fotografie autora je od Zdeňka Labíka.
---
Ukázka:
Tolikrát v životě viděl mrtvého, že už si na to dávno zvykl. Daleko těžší byla úloha posla smrti. Viděl prsty, držící křečovitě nějakou bílou kabelku. Je vdaná, uvědomil si, když oči našly snubní prstýnek. Ozval se tiše:
- Nebude to lehké, co uslyšíte... Vaše maminka je mrtvá. Někdo ji zabil.
Ale pak, když nejtěžší už bylo řečeno, se poručík přistihl, že myslí již pouze na vraždu a na čas, nelítostný pro vraha i ty, kteří ho mají vypátrat.
Tak měli ve Straňanech, v kraji, kde je nejnižší trestnost ve státě, svou vraždu. Nehodila se do té krajiny, zobrazované často Mikolášem Alšem, s tichými lesy a rybníky, odrážející bílé štíty selského baroka. Starý a usedlý venkov tu obkličoval poměrně malé, ale průmyslově silné Straňany s velkou továrnou na motory a známou textilkou. Třicet kilometrů dál na jih začínalo šumavské pohraničí.V celém tom prostoru mohl někdo být - ale v době stoupající motorizace ani nemusel - a žít svůj život vrah. Kriminalisté s ním začali hrát starou známou hru "na slepou bábu". Jejich údělem jako vždy nezáviděníhodná úloha zatím tápajícího slepce, pozorovaného statisíci, milióny diváků.
---