Mladá dáma, Josef Bekel,1857

kombinovaná technika/kresba/papír, rozměr oválu viditelný 32,5 x 24,5 cm, značeno a datováno vpravo dole, list zažloutlý viz foto, poškozený rám, zaskleno. Pochází ze zámku Hlavňovice, inv. číslo 34. Josef Bekel, též Bekl, Beckel (10. června 1806, Skalice u České Lípy[1] – 30. června 1865, Skalice u České Lípy[2]), byl litograf, miniaturista, malíř a fotograf. V letech 1821–1825 studoval malířství, kresbu a grafiku na Akademii výtvarných umění v Praze a poté dva roky na Akademii výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste) ve Vídni u profesorů Antona Pettera a Johanna Petera Kraffta. Ve Vídni se stal velmi populárním malířem portrétů a získal množství zakázek. Stal se přítelem známého vídeňského portrétisty a litografa Josefa Kriehubera a do roku 1832 s ním spolupracoval v jeho dílně.[3] Ve čtyřicátých letech začal v Praze podle vlastních návrhů vydávat litografie slavných českých osobností (Josef Kajetán Tyl, František Ladislav Rieger,[4] Ferdinand Břetislav Mikovec, Josef Max a další). Patří k průkopníkům fotografie v Čechách. Když polevil zájem o portrétní miniatury, začal v letech 1851–54 kolorovat fotografie a 30. července 1857 založil spolu s Wilhelmem Ruppem v Praze na Novém Městě na Františkově nábřeží (dnešní Smetanovo) v domě čp. 334/II fotografický ateliér. Byli uváděni jako firma "Rupp W. & Bekl Photographie" a jako jedni z prvních zavedli fotografické vizitky. Po roce 1959 Bekel odešel z Prahy do rodné Skalice u Nového Boru, kde působil jako malíř a fotograf, ale postupně upadl v zapomnění.[5] Proslavil se již ve 30. letech ve Vídni jako malíř akvarelových portrétů císařské rodiny a aristokracie (celkem 110 do roku 1832), odkud jezdil portrétovat také do Uher. V Čechách jezdil za klienty do Karlových Varů[6] a pracoval také pro šlechtické rody Kinských a Waldsteinů. Jeho podobizny vykazují vyrovnanou kvalitu a věrohodné podání fyziognomie. Jsou zastoupeny v mnoha zámeckých i muzejních sbírkách. V letech 1855–56 vytvořil soubor vynikajících fotografických portrétů na slaném papíře z prostředí pražských měšťanských vrstev, část z nich je ve sbírce Muzea hl. m. Prahy, další v Národním muzeu. Podle Pavla Scheuflera znal osobně Boženu Němcovou, která se o něm a o jeho bratrovi zmiňovala v korespondenci. Hypoteticky mohl být autorem známé daguerrotypie Boženy Němcové v šálu, připisované Janu Malochovi.[7][8]