Porcelánový hrnek, TIELSCH ALTWASSER C.T. , rok 1941.

Hrnek je nahoře ozdoben červeným lemováním, tak jak ouško, které je typické pro výrobky téhle továrny v té době.

(INFORMACE JSOU Z INTERNETU) Carl Robert Tielsch založil továrnu na porcelán Carl Tielsch & Co. v roce 1845 v Altwasseru u Waldenburgu ve správním obvodu Breslau .

Začalo to v roce 1845 se třemi pecemi a asi 60 zaměstnanci. Prvním technickým manažerem byl Ernst Bauer. Manufaktura se rychle stala jedním z největších německých výrobců porcelánu. V roce 1851 továrna zaměstnávala 300 dělníků, v roce 1863 1400 a pak někdy 1500. Základem úspěchu byla kvalita za přijatelné ceny, široká škála výrobků, která zahrnovala domácí porcelán i hotelové nádobí, luxusní předměty a slavnostní nádobí. Důležité bylo také mít ty nejlepší vývojáře a malíře. Nedaleké uhelné doly na potřebné palivo se ukázaly jako výhodná lokalita, stejně jako napojení Altwasseru na železniční síť v roce 1853...

ROZMĚRY A OBSAH

Proužek na hrnku jeví částečný otěr, tak jako celkový stav hrnku, z důvodu používání a je vůbec zázrak, že je doposud celý, poněvadž má za sebou jistou pohnutou historii. Popíši níže.

Již dříve jsem zde prodal něco co mělo spojitost s historií, která se týká mé rodiny. Tak i tenhle kousek má svou a docela mne tíží se s ním loučit, ale mám k tomu svůj důvod. Tenhle hrnek byl u Moskvy a prastrýc, který byl řadovým vojákem Wehrmachtu ho měl dostat přímo od vysokého důstojníka Fedor von Bock.(to jméno si pamatuji dodnes,utkvělo mi v paměti, tak jak název ulice kde prastrýc ve Vídni bydlel..Jahngasse. Je zajímávé jak některé názvy a jména si pamatuji a někdy ani nevím co jsem měl včera k obědu :-)..asi to máme každý nějak..) Jestli tomu opravdu, bylo takhle je s otazníkem? Ale vzhledem k tomu co mi vyprávěla máma a babička,vlastně jeho sestra. Sice napůl německy a česky,protože se narodila v Bavorsku a česky se pořádně nikdy nenaučila, tak něco pravdy na tom bude asi.. Poté co utekl se zajetí se dostal až do Břeclavy. Tam se ho ujal jeho bratr, který mimochodem stál proti němu jako nepřítel a pomohl mu přes demarkační linii do Rakouska. Po pádu železné opony jsem měl konečně možnost vycestovat a několikrát ho navštívit ve Vídni. Pohnuté osudy lidí a zbylo kolikrát jen kousek z jejich života a ten se také ztratí časem někde v zapomnění..(Ale třeba nakonec dál z něj budu popíjet čaj, nebo kávu a budu vzpomínat..)