Záhady světla - Giulio Leoni

Záhady světla - Giulio Leoni Píše se rok 1300 a v renesanční Florencii se pětatřicetiletý básník Dante Alighieri chystá odevzdat insignie městského priora, jelikož v tomto úřadu co nevidět skončí. Zbývá mu již doslova několik hodin, když je náhle povolán k řece Arno, v jejíchž bažinách uvízla galéra, která připlula neznámo odkud. Dante loď prozkoumá a na palubě a v podpalubí objeví na sto mrtvých lidských těl a mezi nimi neznámý rozbitý přístroj. Ten se potom stává ústředním bodem děje a příčinou dalších násilných úmrtí. Vzápětí je zavražděn Guido Bigarelli, architekt císaře Federika II. (jinak též Fridricha II. z dynastie Štaufů), který je již padesát let mrtev (1194–1250). Bigarelli kdysi na Federikův příkaz postavil za městem tajemný hrad Castel del Monte, a Dante se postupně dozvídá, jak jeho podivná, osmiúhelníková architektura souvisí s přístrojem nalezeným na galéře. Pátrá, vyšetřuje, vyptává se svědků dávných časů a zjišťuje, že přístroj nejspíš představuje bájný císařův poklad; nejsou jím tedy hromady zlata a diamantů, jak se dosud soudilo, nýbrž tajuplný mechanismus, kterým lze podle počáteční informace „měřit hvězdy“, podle dalších pak „měřit světlo“. Řečeno jinak: pomocí přístroje je možno světlo soustředit a měřit jeho rychlost, podobně jako dnešním laserem. Uvnitř knihy je několik razítek,dvě nálepky na hřbetě knihy,jedna nálepka v zadní části vrchního papírového obalu knihy,drobně odřená hrana vrchního pevného obalu knihy u hřbetu,mírně nažloutlé strany