Anna Letenská podpis s osobním vzkazem, Jaroslav Budil, Jarka Budil

Anna Letenská podpis s osobním vzkazem, Jaroslav Budil, Jarka Budil Anna Letenská, rozená Svobodová, provdaná Čalounová (29. srpna 1904, Nýřany u Plzně – 24. října 1942, koncentrační tábor Mauthausen) byla česká divadelní a filmová herečka.Anna Letenská nevynikala fyzickou krásou, ale svým zjevem a nadáním pro komiku byla předurčena pro role temperamentních a energických dívek a žen. Prošla několika angažmá mimo Prahu, pracovala i v rozhlase, až zakotvila ve Vinohradském divadle. Díky své prořízlé puse, se z ní stala zdatná komička, která neměla konkurenci a to jí dopomohlo i k filmovým rolím, kterých za pět let natočila dvacet pět.Její životní osud i herecká kariéra dostaly dramatický spád v roce 1942, kdy se spolu s manželem zapojila do odbojového hnutí (pomáhala rodině lékaře ošetřujícího jednoho z parašutistů, kteří provedli atentát na R. Heydricha). Letenské poslední filmové role z roku 1942 tak vznikaly již v době, kdy byl její manžel zatčen. Nakonec měla být zatčena i ona sama, ale bylo jí povoleno dokončit natáčení posledního filmu, komedie Přijdu hned (1942). Veselohra vznikala za dramatických okolností pod přímým dohledem gestapa a ihned po jeho dokončení byla Letenská zatčena. Anna Letenská byla zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942. Je tak jedinou českou herečkou, která byla za války popravena. In memoriam je nositelkou Československého válečného kříže, její jméno nese ulice v Praze na Vinohradech a ve Vinohradském divadle má pamětní desku s bustou. Jaroslav Budil 20.04.1896 Plzeň, Rakousko-Uhersko - Jaroslav Vojtěch Budil (rodné jméno), Jarka Budil herec, rozhlasový režisér, operetní zpěvák – tenor. Pochází z rodiny známého divadelního impresária Vendelína Budila, jenž byl jeho strýcem.Začínal jako člen opery městského divadla v Plzni, divadlo začal hrát jako malý chlapec v rodné Plzni, po hereckém školení v divadle v Plzni nějakou dobu dál hrál a po školení ve zpěvu zde pak působil i v opeře a operetě, a to až do roku 1922. V roce 1922 pak přešel do Moravskoslezského divadla v Ostravě, kde do roku 1931 hrál a zpíval ve skoro 150 inscenacích, oper ale i operet – hrabě Baraňski v „Polské krvi“, Casanova ve stejnojmenné hře, Goliath Armstrong v operetě „Růže z Floridy“ aj.V sezoně 1925/26 přijal nabídku hrát v Národním divadle v Brně, ale od sezóny 1926/27 se vrátil do Ostravy. V roce 1930 přijal angažmá v Praze, kde hrál a zpíval ve Velké operetě jako přední člen. Ale od roku 1931 byl hercem a režisérem Radiojournalu v Praze, kde působil do roku 1940.V letech 1940–1942 byl hercem a režisérem v rozhlase v Brně a do roku 1942 do roku 1945 zase v rozhlase v Praze. V roce 1946 se vrátil do rodné Plzně, kde působil opět jako režisér v rozhlase (ještě v roce 1958) a hrál menší role v divadle v Plzni. V plzeňském divadle odehrál od roku 1953 na 40 rolí, naposled starého sedláka v operetě „Hraběnka Marica“ z roku 1972. V Plzni působil i jako knihovník v divadelním oddělení zdejší knihovny.Bohužel ve filmu nebyl moc činný, hrál pouze v letech 1934 až 1935, a to jen v šesti filmech. Poprvé si zahrál strážníka v české a v německé verzi filmu Rozpustilá noc (1934), následně byl ošetřovatelem v komedii Grandhotel Nevada (1934), kaplanem ve filmu Život vojenský - život veselý (1934) a posledním filmem v roce 1934 byla komedie Dokud máš maminku, kde hrál leteckého konstruktéra. V roce 1935 si zahrál epizodku rentgenologa v komedii Ať žije nebožtík, což byla jeho poslední role.Z osobního života je známo, že se v roce 1923 oženil s Josefou Drucovou (*1901), se kterou měl dceru Jaroslavu (*1923), manželství bylo v roce 1950 ale rozvedeno.V roce 1952 se oženil s Jarmilou Markovou (*1909), bohužel další informace z osobního života Jaroslava Budila nejsou známy. V roce 1972, kdy mu bylo již 76 let, odešel do důchodu a údaj o jeho úmrtí tak není znám. Stav viz fotografie.