ČESÁNÍ CHMELE - CHMELOVÁ BRIGÁDA - Pozdrav z chmelu

Na chmelové brigády vzpomíná mnoho lidí s láskou dodnes. Většina dnešních dospělých se totiž shoduje, že při nich zdaleka nešlo jen o sběr chmele jako takový, ale že prostor při nich dostávaly také četné zážitky dospívajících a nezapomenutelná atmosféra.

Chmelové brigády totiž patřily mezi fenomény šedesátých let a byly pro středoškoláky zároveň také příležitostí, jak ukázat svou houževnatost a samostatnost. V osmdesátých letech si pak navíc při nich mohli lidé přivydělat na danou dobu také celkem rozumný peníz.

Někteří mladí lidé však dříve na chmelových brigádách našli více než jen peníze. Nezřídka kdy při nich vznikaly lásky, a někdy se dokonce zakládaly nové rodiny. Kromě toho zde vznikaly také mnohé nezapomenutelné historky, které měli možnost tehdy dospívající mladí lidé prožít právě díky nezapomenutelné atmosféře.

Nejčastěji se jednalo o týdenní turnusy, kterých se účastnily až stovky studentů najednou, protože brigády byly povinné. Nezapomínalo se ani na kulturní vyžití. I když se jednalo o náročné sezónní letní brigády, na kterých lidé většinou strávili celý den, od brzkého rána až do večera, našel se čas i na zábavu. Obce a takzvané chmelové štáby, ve kterých brigáda probíhala, většinou pro brigádníky pořádaly diskotéky, divadelní představení, fotbalové zápasy a výjimkou nebylo ani promítání filmů na plátna na zdech domů a další kulturní vyžití. Na ty si samozřejmě převážně mladí lidé po práci rádi našli čas.

Pro obyvatele v krajinách chmele měly chmelové brigády někdy také hořkou pachuť. Stávalo se totiž, že kvůli velkému přílivu „dočasných“ obyvatel a početným brigádníkům vázlo za komunismu zásobování vesnic zbožím. V obchodech se tvořily dlouhé fronty a v odpoledních hodinách v nich občas scházely oblíbené potraviny, jako například chleba, mléko nebo nanuky. O melouny, které byly za komunismu vzácné, navíc přišli lidé v tamních vesnicích během chmelových brigád úplně. Jejich dovoz byl totiž po dobu sklizně chmele nakonec zakázán s ohledem na zdraví brigádníků. Zájem o ně byl příliš velký, prodavačky je dokonce musely půlit, aby melouny mohli všichni ochutnat, a tak se jejich dovoz raději zrušil úplně, protože sběračům hrozily střevní potíže.

O pokoje se dělilo i pár desítek studentů. Kvůli nedostatku místa pro ubytování na ubytovnách se o pokoje mnohdy dělilo klidně i čtyřicet studentů. Na brigády totiž do obcí přijíždělo i několik škol najednou, které většinou dostávaly přidělené ubytovny na předem přidělených místech, aby se nemíchaly s dalšími školami. Ty na příjezd velkého množství studentů pomáhali připravovat pracovníci, kteří se o pěstování chmele starali během roku. Zvlášť většinou bydlel pouze učitelský dozor. Chmelové brigády byly pro studenty zdrojem nových zážitků i společenskou událostí.

Tehdejší režim se snažil v mladých lidech udržovat především přísnou pracovní morálku, chmelové brigády ale mladým lidem přinášely víc než jen povinný řád a jedny z prvních možností ukázat svou zručnost a pracovní nadání. I když se v roce 1989 chmelové brigády staly nepovinnými a Svaz pěstitelů chmele se musel najednou potýkat s nedostatkem brigádníků, svou jedinečnost si zachovaly dodnes.