Československá Spartakiáda - Svazarm - 1975

Spartakiáda byl v Československu název pro hromadná veřejná tělocvičná vystoupení. V totalitním Československu se konaly spartakiády od roku 1955 do roku 1985 pravidelně každých 5 let, mimo roku 1970.Tradice spartakiád navazovala na všesokolské slety, pro které byl v roce 1926 postaven Velký strahovský stadion (Masarykův). V roce 1975 došlo ke změně názvu z Celostátní spartakiády na Československou spartakiádu. Na místních, okrskových a okresních spartakiádách vystoupilo přes 1 460 000 cvičenců. Na Strahovském stadionu ve dvou programových odpoledních vystoupilo 180 tisíc cvičenců. Svazarm neboli Svaz pro spolupráci s armádou byla československá branná organizace ustavená 4. listopadu 1951, jejíž páteří se měla stát Lidová milice a hybnou pákou Československý svaz mládeže. Lidová milice, Československý svaz mládeže, Československá obec sokolská, Dobrovolný svaz lidového letectví, Autoklub republiky Československé, Československý Červený kříž, Československý sbor hasičstva, Českoslovenští amatéři-vysílači, Svaz chovatelů poštovních holubů, Kynologická jednota. Na podkladě branného zákona Svaz pro spolupráci s armádou zajišťoval přípravu nejširších vrstev pracujícího lidu na obranu vlasti, vychovával členy v duchu oddanosti lidově demokratické republice, k odhodlanosti jí bránit proti nepříteli. Politickou přípravu Svaz pro spolupráci s armádou zajišťoval obdobným způsobem jako v armádě. Brannou přípravu v dobrovolných kroužcích základních organizací kolektivních členů SARMu — a to na závodech ve městech a na venkově. Tyto kroužky se větší jednotnost začaly slučovat do středisek kroužků, ve kterých probíhal základní vojenský výcvik, teprve později mělo dojít k jejich specializaci. Za účelem šíření masového sportu Svaz pro spolupráci s armádou organizoval masové vojenské sportovní závody, pochodová cvičení na způsob vojenských taktických cvičení, dále prostřednictvím Československé obce sokolské vojenskou tělovýchovu (pěstování a každodenní zdokonalování síly, vytrvalosti, obratnosti při překonávání umělých a přirozených překážek, ovládnutí způsobu boje zblízka, přesuny na lyžích, způsoby plavání). Úkolem nově založeného SARMu (později SVAZARMU) bylo též vychovává nové kádry řidičů motorových vozidel, traktorů, motocyklů, nákladních a osobních vozů, pro potřeby obrany vlasti. Masová politická a vojenská branná příprava měla být obdobně prováděna všemi dobrovolnými kolektivními členy Svazu pro spolupráci s armádou. Masovou brannou výchovou přispějeme k posílení republiky. Branná výchova se tak stala pro školní i mimoškolní výchovu povinnou. Právě SVAZARM se měl stát organizací, která by tento úkol plnila na úrovni zájmové činnosti. Svazarm poskytoval mimo výcviku branců, branných záloh či školení civilní obrany (CO) široké veřejnosti též školení traktoristů, spravoval autoškoly, později jeho práce obsahovala i kulturní část v Klubu přátel divadla či HI-FI klub. Zpočátku sdružoval zestátněné organizace spadající pod Národní frontu (např. Čs. svaz střelecký, Autoklub ČSR, Aeroklub ČSR, Klub důstojníků a praporčíků v záloze, Pod Ústředním výborem Svazarmu (zodpovídal za řízení Svazarmu) fungovaly Krajské výbory Svazarmu, kterým se ze své činnosti zodpovídaly Okresní výbory Svazarmu. Nejnižší složku pak tvořily Základní organizace Svazarmu (dále ZO), sdružující kluby (např. letecké, střelecké), kroužky (např. modelářské, výsadkářské) a sportovní družstva. Obzvláště v začátcích, kdy se KSČ potýkala s nedostatkem tzv. kádrů, zajišťovaly vedení svazarmovské činnosti komunističtí pracovníci z řad Lidových milicí, Československá lidová armáda pak prostory a spolupráci při branných závodech a Ministerstvo obrany ČSSR finance. Členem Svazarmu (též lidově svazarmovcem) se mohl stát každý československý občan starší 14 let. Základní povinností člena Svazarmu byla: účast na práci v základní organizaci (ZO), účast na pořádaných ZO schůzích, propagace Svazarmu (podle směrnic Ústředního výboru, zejména na Dukelském závodu branné zdatnosti a Sokolovském závodu branné zdatnosti), získávání nových členů a zdokonalování se ve vybraném vojenském oboru. K tomu patřila povinná účast na předních společenských komunistických akcích (spartakiádách, prvomájových průvodech, oslavách „Vítězného února”, oslavných výročích k osvobození Československa Rudou armádou, VŘSR či na dnech Československé lidové armády).