Knihy Beletrie Biografie Cestopisy a geografie Cizojazyčné Detektivky Doprava Dobrodružné Domácnost Ekonomika a obchod Erotika Esoterika, léčitelství a magie Filosofie Film a divadlo Horolezectví Historie Historické romány Komiksy a Čtyřlístky Kuchařky Odborné Mapy a průvodce Místopis Modelářství Motoristická literatura Myslivost a střelba Náboženství Poezie Politika Příroda Právo Pro děti a mládež (pohádky ap.) Pro ženy a dívky Psychologie, pedagogika, sociologie Sci-fi a Fantasy Sport Vojenské & Protektorát Vojenské Umění Učebnice Zdraví Ostatní Antikvariát a starožitnosti Sběratelství Staré mapy Staré pohledy Větší kniha - Má vlast - Česká krajina v díle naších malířů (1941) uspořádal Jan Květ / A4 / včetně pouzdra, hlubotiskové přílohy 210 černobílých a barevných příloh - obrazy českých autorů. Jan Květ český historik umění Jan Květ (8. května 1896, Jindřichův Hradec[1] – 14. července 1965, Praha) byl český historik umění zaměřený na středověké umění, zejména iluminace, a na malířství přelomu 19. a 20. století, vysokoškolský pedagog, scénograf. Jan Květ pocházel z právnické rodiny, která se s otcovou službou často stěhovala. Od mládí se zajímal o výtvarné umění a památky, kreslil, maloval a věnoval se trojrozměrným návrhům. Absolvoval školní docházku v Táboře a poté v Praze na Jiráskově gymnasiu v Žitné ulici čp.308 (tj. dnešní budova základní školy v Resslově ulici 10). Dále vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze učitelství dějepisu a zeměpisu pro střední školy. Jeho učiteli byli Josef Šusta, Václav Novotný, Lubor Niederle, Gustav Friedrich, Josef Pekař a Otakar Kádner. Květovy zájmy byly daleko širší, navštěvoval přednášky z dějin literatury u Arne Nováka, semináře Vojtěcha Birnbauma a přednášky dějin umění Karla Chytila a Antonína Matějčka. Soukromě studoval malbu u Oty Bubeníčka. V letech 1919–23 byl asistentem a knihovníkem Historického semináře UK. Ve školním roce 1922–1923 Květ získal roční stipendium francouzské vlády a studoval v Paříži na Sorbonně a na École du Louvre, kde medievalistiku přednášeli slavní profesoři Émil Male, Marcel Aubert a Paul Vitry. Roku 1923 nastoupil jako asistent do Národního muzea, od roku 1924 byl jmenován adjunktem v oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde se definitivně rozhodl věnovat vědecké kariéře v oboru dějin umění středověku. Katalogizoval sbírky Lapidária a v letech 1940-1942 byl vedoucím národopisného oddělení. Pracovní poměr v muzeu ukončil roku 1945. Roku 1931 se prací o iluminovaných rukopisech královny Elišky Rejčky habilitoval[2] na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako soukromý docent středověkého umění. Téhož roku napsal zásadní stať do akademického Dějepisu umění v Čechách Zdroj: wikipedia.org Každý týden nové zboží - Ušetřete na poštovném - kompletní nabídka na: kvalitalevne.cz Dále nabízíme Obchodní podmínky Ohlasy zákazníků