Marc Chagall - Clown flautista

Rarita !!! Nádherný kus !!! Investice !!! Marc Chagal / 7. júla 1887- 28. marca 1985 / dle originálneho obrazu pod názvem ,,Clown flautista ,, ješte pod dozorem majestra Marca Chagala byl Bas relief vytvořený a následně byl vydán v licencované edici počte 499 ks / svět jako pocta světovému malíři Marcu Chagallu. rozměr díla 29 x 23 cm , s rámem 59 x 54 cm - číslované - kombinovaná technika - stříbro - zlato - malba ....... Dílo je v originálnim rámu od editora Di Paolo Sterling s.a.s - na zadní strane se nacházi štítek s Certifikaci - viď foto . Stav dila perfekní viď foto... Na všechny dotazy odpovídam ....... Osobní doručeni , v SK a v České republice.... Nejznámější díla Autoportrét (1914)Mladá žena na lehátku, 1907 soukromá sbírka Svatba, 1910 Já a vesnice, 1911 Muzeum moderního umění v New Yorku Houslista, 1911–1914, Germany, Kunstsammlung NRW\ Adam a Eva, 1912 Narozeniny, 1915 Zelený houslista, 1923–1924, Guggenheim Museum Ženský akrobat, 1930, Paříž, Musée national d'art moderne Samota, 1933, Tel Aviv Museum Sen o letním slunovratu, 1939 Kolem ní, 1945 Svatební svícen, 1945 Milovníci na rudém nebi, 1950 Král David, 1961 Zelená noc , 1952 Exodus, 1952–1966 Bastila, 1953 Most na Séně, 1954, Hamburger Kunsthalle Přechod přes rudé moře, 1955 Autoportrét, 1959–1960 Válka, 1964–1966, Kunsthaus Zürich Job, 1975 Biblické poselství, 17 obrazů (Nice, Musée National) Žlutý osel, 1979 Velká přehlídka, 1979–1980, Pierre Matisse Gallery, New York. Narodil se v rodině židovského venkovského obchodníka se zemědělskými produkty jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožil sice v chudobě, ale šťastně a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem.V letech 1898–1905 studoval na Prvním vitebském čtyřletém učilišti, získal tradiční židovské vzdělání ve staroruštině, učil se talmud a tóru. Jeho prvním učitelem malby byl kolem roku 1906 vitebský umělec Jehuda Pen. O několik měsíců později, v roce 1907, se přestěhoval do Petrohradu. Zde studoval v Kreslířské škole Společnosti umění, vedené malířem Nikolajem Rerichem, pro svůj talent byl přijat rovnou do třetího ročníku. Setkával se zde s umělci různých směrů. V letech 1908–1910 studoval u Léona Baksta a studium si prodloužil ještě na léta 1910–1911 u Jelizavety Nikolajevny Zvancevové (1864–1921). Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Petrohradu pouze na povolení a on sám byl dokonce krátce vězněn. V Petrohradu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec, odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.Aktivně se účastnil Říjnové revoluce v roce 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské gubernii; založil zde střední uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického režimu příliš dobře nevedl. V roce 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v roce 1923 se vrátil zpět do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, které vycházely především v novinách. V roce 1937 se stal francouzským občanem.Když během druhé světové války okupovali nacisté Francii a začali deportovat Židy, Paříž opustil. Ukryli se s manželkou v Marseille a poté za pomoci amerického novináře Variana Frye uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko, aby se v roce 1941 usadili ve Spojených státech amerických, kde žili až do roku 1948.2. září 1944 po nemoci zemřela jeho žena Bella, jeho souputnice životem a inspirace mnohých maleb. O dva roky později se vrátil do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence a téhož roku se podílel na vzniku nevládního antifašistického hnutí.Z deprese, která jej tou dobou skličovala, mu pomohlo seznámení s Virginií Haggardovou, s níž žil a měl syna, a zakázky na divadelní scény a kostýmy, které jejím prostřednictvím dostával. V těchto radostných letech se vrátil k jasným pastelovým barvám a uvolněné kompozici. Díla z tohoto období se tematicky věnují lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.V roce 1952 se znovu oženil – s Valentinou Brodskou. Několikrát pobýval v Řecku i ve střední Evropě. Vytvořil návrhy biblického cyklu pro chrámová okna kostela sv. Štěpána v Mohuči. V roce 1957 navštívil Izrael. Zde v roce 1960 vytvořil barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem.Zemřel ve věku 97 let ve Francii, v Saint-Paul de Vence; je pochován na tamním hřbitově. Jeho hrob se nachází v nejzápadnější řadě od vstupní branky.