Ladislav Pešek (4. října 1906 Brno – 13. července 1986 Praha), rodným jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog.

Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, rozené Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová.

Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně.[

Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat umělecké příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. V roce 1937 si nechal příjmení změnit na Pešek. ]V letech 1928 a 1929 byl dvakrát pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle (ND) v Praze.

Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky.[

Na přelomu padesátých a šedesátých let podával výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry.

Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici si udržoval do pozdního věku. Angažmá v Národním divadle ukončil v roce 1976 z vlastního rozhodnutí, protože dostával málo hereckých příležitostí a nesouhlasil s přístupem tehdejšího vedení k některým dalším hercům. V dalších letech hrával pohostinsky mimo Prahu, vystupoval v poetické kavárně Viola (dnes Divadlo Viola) a často natáčel v televizi. Napsal knihu vzpomínek Tvář bez masky (1977).V letech 1943 až 1947 byl profesorem dramatického oddělení konzervatoře v Praze. V období 1947 až 1950 působil jako profesor na DAMU. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok na podporu nově vznikající Národní fronty.

Unikátní PF přání z roku 1968 s psaným rukopisem a originálním autogramem. Autogram získaný poštou v roce 1968.

Ladislav Pešek (4. října 1906 Brno – 13. července 1986 Praha), rodným jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog. Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, rozené Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně.[ Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat umělecké příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. V roce 1937 si nechal příjmení změnit na Pešek. ]V letech 1928 a 1929 byl dvakrát pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle (ND) v Praze. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky.[ Na přelomu padesátých a šedesátých let podával výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici si udržoval do pozdního věku. Angažmá v Národním divadle ukončil v roce 1976 z vlastního rozhodnutí, protože dostával málo hereckých příležitostí a nesouhlasil s přístupem tehdejšího vedení k některým dalším hercům. V dalších letech hrával pohostinsky mimo Prahu, vystupoval v poetické kavárně Viola (dnes Divadlo Viola) a často natáčel v televizi. Napsal knihu vzpomínek Tvář bez masky (1977).V letech 1943 až 1947 byl profesorem dramatického oddělení konzervatoře v Praze. V období 1947 až 1950 působil jako profesor na DAMU. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu kulturních pracovníků Kupředu, zpátky ni krok na podporu nově vznikající Národní fronty. Unikátní PF přání z roku 1968 s psaným rukopisem a originálním autogramem. Autogram získaný poštou v roce 1968.

Nabídka č. 7061444460 Vystaveno 21.04. 19:04 Zobrazení: 19