TOP POP 50 Kčs Proof 1977 Ján Kollár NGC PF65 Cameo Ag mince

Nabízím to nejvzácnější ze své soukromé sbírky, co mám. Československou stříbrnou pamětní minci 50 Kčs PROOF vydanou ČSSR k výročí 125. úmrtí Jana Kollára. Certifikovanou v TOP POP - PF65 Cameo. Tedy další nejlepší ohodnocenou pamětní stříbrnou PROOF minci na světě! Navíc patří k těm nejvzácnějším - vydáno pouze 2.170 kusů. Cameo značí hlubší reliéf mince. Foto skutečné certifikované TOP POP ("top population" = doslova "nejlepší z populace"). I kdybyste nechali ohodnotit PROOF minci vyndanou z originální krabičky, nic nezaručuje, že dostanete vysoké hodnocení, natož nejvyšší hodnocení na světě! Každá mince je totiž unikátní. Foto skutečné certifikované mince, kterou obdržíte. Každá mince je unikátní a tato mince je oceněna jako jedinečný kus. Osobní předání v Praze 8 nebo poslání poštou po předchozí platbě na účet. Při zakoupení více mincí na ostatních mých aukcích - jedno poštovné! Certifikace: NGC Hodnocení: PF65 Nominál: 50 Kčs Provedení: PROOF Vydáno: 2.170 kusů Materiál: Ag 700/1000 Průměr: 31 mm Hmotnost: 13 g Autor: Andrej Peter Emise: 1977 Ján Kollár (29. 6. 1793 – 24. 1. 1852) – slovenský politik, jazykovědec, spisovatel a básník. Evangelický kněz, propagátor slovanské vzájemnosti, významná postava českého a slovenského národního obrození. Ján Kollár byl rodák ze slovenské obce Mošovce. Otec z něho chtěl mít řezníka, což ale literárně nadaného mladíka uspokojit nemohlo. Po studiích v Kremnici se rozhodl pokračovat na gymnáziu v Banské Bystrici a v roce 1812 odešel studovat teologii na evangelické lyceum v Prešpurku, nynější Bratislavě. Poté dva roky působil jako vychovatel v Banské Bystrici. V letech 1817 až 1819 si prohluboval znalosti evangelické teologie na univerzitě v německé Jeně. Po odchodu z Německa nastoupil jako evangelický farář v Pešti, kde působil třicet let. V roce 1835 se oženil s Frederikou Schmidtovou, do níž se zamiloval už v době německých studií. Ján Kollár byl zastáncem jednotného jazyka Čechů a Slováků, konkrétně češtiny, obohacené o slovenské prvky. Tím se ale dostal do rozporu s mladší generací slovenských spisovatelů vedených Ľudovítem Štúrem, kteří začali prosazovat samostatný spisovný jazyk. Svár vyvrcholil v revolučním roce 1848, kdy byl Kollár svými odpůrci dokonce uvězněn a vysvobozen až císařskými vojáky. Roku 1849 byl povolán do Vídně, kde působil jako poradce vlády a profesor slovanské archeologie na tamní univerzitě. Kollár prosazoval užší spolupráci mezi slovanskými národy, snažil se podporovat jejich vzdělanost. Byl autorem myšlenky, že svobodný je pouze ten národ, který neutlačuje druhé. Kollárovo dílo je velmi rozsáhlé, psal prózu, poezii, ale i náboženské a odborné texty. K těm patří například titul O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými. Za jeho vrcholné dílo je považována básnická sbírka Slávy dcera, která poprvé vyšla v roce 1824. Publikoval také pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky nebo pod iniciálami JK. Jan Kollár zemřel 24. ledna 1852 ve Vídni. Jeho ostatky jsou uloženy na Olšanských hřbitovech, kam byly převezeny v roce 1904.