STUDIOVÝ MAGNETOFON SANDER JANSEN SJ 100 V KOMPLETU SE ZESILOVAČI

Nabízím k aukci zase tak trochu specialitu z dědictví po mém bývalém kolegovi ! Nabízím monofonní studiový elektronkový magnetofon východoněmecké výroby Sander Jansen SJ 100. Co k tomu napsat bližšího ? Jedná se o standardní studiový stroj, léta používaný v bývalém Československém rozhlasu s posuvnou rychlostí 38.1 cm/s a s záznamem MONO na celou šířku studiového pásku s tloušťkou 50 mikronů a to s aktivní vrstvou ne tak, jak jsme zvyklí z komerční techniky, ale ve směru k obsluze ! Z toho plyne tedy, že jsou hlavy vlastně "na druhé straně".. Důvodem pro toto řešení je snadnější obsluha mechaniky oddalovače pásku od hlav pro režim "letného startu" nebo, jak jsem říkali "letmáku", protože se ovládání tak přestěhovalo na stranu obsluhy ! Bude vysvětleno níže ! Stroj je uzpůsoben pro použití pásků do maximální délky 1000 metrů a umožňuje použití standartních DIN středovek. Tedy neumí jiné formáty, tedy nic jako NAB středovky a/nebo cívky... Protože je konstruován pro použití studiového pásku, odpovídají tomu i použité tahy mechaniky, aby bylo zabezpečeno, že se pásek pevně na středovku navine a nesesmekne se z ní ! To jsme řešili v ČsRo tak, že jsme jako technici na to měli takový speciální kříž, na který se to mezikruží, co z pásku zbylo upnulo a pak se to velmi pečlivě odvinulo na středovku ! To, co eventuálně zbylo na původní středovce se s tím, co se zachránilo z mezikruží slepilo a pak se to pro jistotu ještě převinulo tam a zpět ! Sazba za tuto práci byla stanovena na 1 litr vína ! Ale to jsem zase zabředl... Stroj je elektronkový, je vybaven modulem záznamového a snímacího zesilovače na předposlední a poslední fotce označený AWE 76/38. Ten druhý modul, označený SJ 106 obsahuje zdroj stejnosměrného napětí 70 V, který stroj používá pro měkké brzdění. To chodí tak, že se do asynchronních převíjecích motorů přivede toto stejnosměrné napětí a motor se stane měkkou brzdou. Z toho důvodu magnetofon neobsahuje ŽÁDNOU další brzdu, jak ve formě gumového špalíku, tak oblíbenou u maďarských konstruktérů MECHLABOR, tak žádnou planžetu, používanou u firmy STUDER... Jak plyne z koncepce studiového stroje, instalovaného v režii nebo na záznamových pracovištích, řečených "ZetPéčka" je stroj určen pro práci ve zvukové režii, tedy nemá na sobě žádné indikátory, ani regulaci záznamové úrovně, či odposlechový reproduktor. Toto studiové uspořádání pro přehrávání nahraných pásků lze vyřešit pouhým zapojením výstupu stroje do vhodného zesilovače s korektním zapojením symetrického transformátorového výstupu a rozmnožení mono signálu do dvou stereovstupů. Pokud by bylo nutno na stroj i natáčet, vyhoví jakýkoliv mixážní stoleček s i jednoduchou indikací výstupní úrovně. Samosebou poskytnu zájemnci součinnost s tím, aby se mu podařilo stroj zapojit do domácího studia.... Tím jsem se dostal k tomu, jak je stroj konstruován. Jak je zvykem v profesionální sféře, jedná se o třímotorový a tříhlavový stroj, konstruovaný na plný studiový provoz. Hlavní motor má v ose přímo poháněnou tónovou hřídel. Pro dostatečnou rovnoměrnost chodu je motor synchronní - tedy jeho otáčky jsou závislé na kmitočtu sítě. Ještě dnes si pamatuji na legendární prostory natáčení ve třetím patře budovy na Vinohradech, kde byl na stěně měřič sítového kmitočtu ! Já jsem to už nezažil, ale starší kolegyně techničky měly příkaz netočit nic důležitého (zejména hudbu), pokud frekvence sítě opustí předem stanovenou toleranci. Jak jsem už psal, já to už nezažil, protože jsem točil už jen na STUDER A80, který má otáčky tónového motoru řízené nezávisle na síti. Transport pásku na cívky obstarávají dva asynchonní motory, které jsou reléovou "logikou" napájeny různě odstupňovanými napětími a realizují tak odvíjení, navíjení a převíjení oběma směry. Je zajímavé, že regulace odvíjecího tahu při záznamu/snímání byla realizována tuším ve čtyřech stupních tahu, kdy vodítko na odvíjecí straně přepínalo potřebné tahy ! Tedy, žádné váhy, výkyvné kladky - zkrátka jedno vodítko poskytlo informaci, kolik je na straně odvíjení ještě pásku a sada odporů udělala zbytek ! A navíjecí tah taky nikdo neřešil - byl nastaven napevno odporem s odbočkou, a už to jelo ! Posléze začal STUDER využívat nelineárního průběhu odporu vlákna žárovky k tomu, aby se ten navíjecí tah řídil víc sofistikovaně, a po čase se i na navíjecí stranu nastěhovala "váha" nebo výkyvná kladička a tak se řídil tah navíjení, aby po čase zas kladička zmizela, protože se využívalo toho, že čím větší otáčky navíjení jsou, tak tím vlastně je tam míň pásku a naopak - takže se dá tah řídit nepřímo ! To ale už vymyslel a zavedl GRUNDIG u TS 945 - tam jsem toto řešení viděl poprvé ! Stroj STUDER A 807, který používá stejné technické řešení na řízení tahu a proto mu také chybí navíjecí kladička se ještě pěkně dlouho nezačal vyrábět... Na první fotce jsou také vidět elektromagneticky ovládané oddalovače pásku od hlav při rychlých chodech a hlavně ten čudlík uprostřed umožnil letmý střih při záznamu ! Jak je už známo, žádný studiový magnetofon nikdy neměl s výjimkou stroje STUDER A/B 67 tlačítko PAUSE tak, jak jej chápeme z komerční techniky ! Jeho použití v amatérských podmínkách přinese z pohledu profesionálního použití záznamu neřešitelné problémy s lupnutím, nahraným v místě, kde byla pausa použita ! Proto ji studiové stroje nemají a naopak umí tzv. letmý střih ! To je provozní režim, kdy stroj umí z režimu PLAY přejít do režimu RECORD + PLAY ! Stroj tak stále přehrává a poskytuje tak zvukovému mistrovi dokonalý poslech toho, co je už na pásku nahráno a v místě, kde je potřeba něco opravit stroj NAVÍC spustí definovaným náběhem mazání (a předmagnetizaci) a pak připojí relátkem záznamové hlavy k výstupu záznamového zesilovače a tak nahradí korektně původní záznam záznamem novým ! Některé modernější stroje "umí" elektronicky i opak, tedy realizaci střihu typu INSERT, kdy se do části záznamu nahraje něco jiného a pak se zase ve vhodném místě vrátí k původnímu záznamu ! To, jak se podaří popsaným způsobem pořídit záznam tak, že i nejvycvičenější ucho nepozná, kde se všude na pásku navazovalo "letmákem" a opravovalo se tak přeřeknutí, silný nebo slabý nástup reportáží, a podobně, tak to byla vizitka mistrovství sehraných posádek rozhlasových režií, k nimž jsem měl tu čest patřit ! Janzen to, co jsem výše popsal neumí pravda ještě elektronicky, to uměl teprve STUDER C 37 a to ještě musel být správně nastaven, ale umí to mechanicky ! To levé vodítko oddaluje pásek od mazací a záznamové hlavy (a tak je na něm takový hmatník, kterým staré techničky uměly odmazat záznam plynule do ticha - já jsem to nikdy neuměl)... Jak to chodí ? Podstatou je to, že během přehrávání technik u stroje vodítkem oddálil pásek od mazací a záznamové hlavy, pak pootočením a stiskem speciálního tlačítka (druhé zprava) zapnul záznam stroje, ale stále se nic nedělo, stroj přehrával původní záznam na pásku ! Teprve když vykývl čudlík na stranu (a teď nevím, na jakou...), tak mechanika spustila plynule pásek na hlavu mazací a reprodukční a začal se nahrávat nový záznam bez sebemenšího lupance ! Tak teď stav... Narovinu napíšu, že na zařízení se poněkud projevil zub času, který, jak známo, hlodá... Tady tedy není nic nahlodáno, nicméně se projevila vlhkost, kde byl stroj v průběhu svého odpočinku skladován, což je patrno zejména na první fotografii ! Taktéž se mi nepodařilo patentními kličkami, které vlastním a nejsou součástí stroje odemknout zámky nalevo a napravo na modulech zesilovačů a zdroje, protože ten pravý je zarezlý.. To mi také zabránilo moduly vysunout (jsou zapojeny vícepólovými konektory do rámu stroje podobně, jako i celý "drive" magnetofonu (bude další magnetofonová mechanika nabídnuta v další aukci) a vyfotit je pro lepší orientaci zájemcům... Protože se jedná o elektronkové zařízení s vyšším anodovým napětím, bude také nutno vyjmout zesilovače a provést v nich kontrolu filtračních elektrolytických kondenzátorů a případně i odstranit i další závady, které jsem neměl možnost zjistit, protože jsem se neodvážil bez výše popsané kontroly zapojit stroj do sítě a zapnout... Z toho plyne také nemožnost stanovení skutečného technického stavu, ale, protože se domnívám, že si podobný stroj pořídí jen ten, kdo má jistou povědomost o stupiových magnetofonech poválečné výroby nebo se bude nmít chuť něco o nich naučit... K tomu mu poskytnu samosebou všechny informace, které by jej mohly zajímat, a i Internet je plný podpory tohoto velmi úspěšného studiového stroje, který sesadíla z pomyslného trůnu krále studiových magnetofonů až firma STUDER s C 37 a zejména s A 80 ! Začínáme, jak jinak na 99 Kč a přeji příjemnou aukci ! Taktéž vzhledem k tomu, že je to dědictví po mém kolegovi, který bydlí v Praze, tak je magnetofon k převzetí ne v Kamenici, ale v Praze 8. Taktéž nelze ani náznakem uvažovat o tom, že by se nějak někam dal zaslat, tak platí jen a pouze "osobní převzetí"! Protože mne Aukro nechce umožnit pouze osobní převzetí, zaškrtl jsem ještě kurýrní službu, ale tu si dovolím použít na VÝSLOVNÉ přání kupujícího po platbě předem.