STUDIOVÝ MAGNETOFON STUDER A 80 RC V POSLEDNÍ NEJNOVĚJŠÍ VERZI MK 2

Tak vidím, že moje aukce na studiový magnetofon Sander Jansen vzbudila odpor – zejména u uživatelů Aukra…Proto se polepším a zkusím nabídnout z pozůstalosti mé kamarádky po mém bývalém kolegovi k aukci něco trochu lepšího… Nabízím tedy stereofonní studiový magnetofon STUDER A 80 RC ve verzi MK2, což je poslední a nejnovější verze A 80, než její výroba byla ukončena ! Tato nejnovější verze přináší lepší chování stroje v režii. Po převíjení dopředu a stisknutí PLAY stroj zařadí okamžitě funkci PLAY, když se rychlost brzděného pásku začne blížit k nastavené posuvné rychlosti ! Stroj se tak chová rychleji a při náročnější práci v režii dochází k úspoře času. Je pochopitelné, že v podmínkách domácího studia se toto zlepšení nijak neprojeví, ale „chytřejší“ chování stroje při práci je vždy přínosem. Pokud si dobře pamatuji, výše uvedenou funkci měla A 810, jako bezprostřední nástupce A 80… Další změnou je osazení fotoelektrických snímačů polohy na páky od výkyvných vah, snímajících tah pásku na odvíjecí a navíjecí straně. To má za následek, že nelze bez pásku zařadit funkci EDIT. Nicméně tzv. „dojení“ pásku při střihu při vyhazování „odpadu“ i nadále lze, protože k realizaci EDITu je potřeba jen jedna vykývnutá váha + pásek ve fotobuňce, což je splněno. Pro ty, co nikdy na studiových strojích nestříhali, je dojením označen stav, kdy je nesestříhaný pás na odvíjecí středovce a stroj je v EDITu, (aby byl pásek v kontaktu s hlavami). Pásek je tahán rukou na zem ! Použité pohyby dost značně připomínají pohyby rukou dojičku kraviček... „Stará“ A 80 ve verzi VU, R a RC MK1 výše uvedené zlepšení nemá ! Pásek musí zastavit (což ohlídá povel „MOVE“) a teprve až pás stojí, pak se řadí PLAY… Z toho plyne, že RC MK2 má jiné desky servořízení mechaniky pohybu pásku a, sice moje A 80 je taky RC MK2, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych řešil eventuální výměnu desek serva z nové a staré verze ! Lze se ale skoro 100 % domnívat, že desky nebudou vzájemně kompatibilní. Stroj má taky už konečně kompletní autolokátor a to ve verzi „Go To Zero“. Navíc umí předvolbu následující funkce, takže pokud dáte LOC a PLAY, stroj se vrátí na stav 0.00.00 a pak zařadí přehrávání ! To uměla za mých mladých let až A 810 Abych zas tak nechválil… Stopky neumí přepočítávat.. Takže, když dáte uprostřed pásku z 38 rychlost 19, nestane se, že by se údaj počítadla zdvojnásobil… To umí skutečně až ta 810… Co napsat dále ? Oproti SJ 100, kterou jsem nabídl v aukci před časem, se sice jedná taktéž o studiový stroj, nicméně je o několik generací dále ! Přestože první A 80 začaly být vyráběny na začátku sedmdesátých let, je jejich technická úroveň dodnes tím nejoptimálnějším řešením, co se v oboru studiových strojů vyrobilo ! Jejich koncepce pouhé TTL logiky bez řídícího mikroprocesoru společně s extrémně přesnou mechanikou umožní tento stroj (samosebou s výjimkou hlav) udržovat s minimálními náklady do nekonečna ! Všechna ložiska jsou kuličková a jsou naprosto standardního provedení a jsou snadno sehnatelná ! Jejich výměna je snadná a postačí olejíček – poloviční zámečníček a ruce, protože v mechanice neexistuje ložisko, na které byste museli použít stahovák ! Jak plyne z koncepce studiového stroje, instalovaného v režii nebo na záznamových pracovištích, řečených "ZetPéčka" je stroj určen pro práci ve zvukové režii, tedy nemá na sobě žádné indikátory, ani regulaci záznamové úrovně, či odposlechový reproduktor. Toto studiové uspořádání pro přehrávání nahraných pásků lze vyřešit pouhým zapojením výstupu stroje do vhodného zesilovače s korektním zapojením symetrických transformátorových výstupů. Pokud by bylo nutno na stroj i natáčet, vyhoví jakýkoliv mixážní stoleček s i jednoduchou indikací výstupní úrovně. Samosebou poskytnu zájemci součinnost s tím, aby se mu podařilo stroj zapojit do domácího studia.... Tím jsem se dostal k tomu, jak je stroj konstruován. Jak je zvykem v profesionální sféře, jedná se o třímotorový a tříhlavový stroj, konstruovaný na plný studiový provoz. Hlavní motor má v ose přímo poháněnou tónovou hřídel. Pro dostatečnou rovnoměrnost chodu je motor sice asynchronní, ale je elektronicky řízený tak, že není jeho otáčení závislé na kmitočtu sítě. Abych zase pro odlehčení přidal jednu historku, které se k řízení tónového motoru vztahuje... Jednou jsme v natáčení ČRo na Vinohradech něco slavili a já jsem byl coby nespolehlivější technik pověřen s kolegyní, abychom z vysílání (ono to bylo spíš z nějakého rozdělovacího zesilovače na hlavním přepojovači – tedy ne z vysílače a z rádia…) natočili Rozhlasové noviny ! Vedoucí směny, která už není na tomto světě, tak se na mne snad nebude zlobit se věnovala slavení a my dva s techničkou, kterou nebudu jmenovat, protože kdykoliv se vidíme na nějakém setkání, tak mne osočuje, že jsem si tuto historku vymyslel, jsme byli připraveni na tehdy ZP3 a v šest večer pípali časák a po poslední čárce časového znamení jsem spustil záznam na A 80 ! Jakmile se pásek dal do pohybu, kolegyně vyjekla „Jé, to je devatenáctka“, a než jsem ji stačil zarazit, přepnula na běžícím stroji při záznamu znělky „Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok...“ posuvnou rychlost na 38,1 cm/s ! Pak jsme celou půlhodinu trnuli, co se na pásek nahrálo… Ono přepnutí rychlost při záznamu je dost problém… Mnohé modernější stroje to ani neumí a odmítnou změnu realizovat při zapnutém záznamu právě z toho důvodu, že během změny posuvu je na pásek nahráno docela dost zmatků ! Když pominu změnu barvy zvuku tím, jak se přepnou záznamové korekce, tak hlavní problém je to, že během roztáčení tónového motoru je rychlost posuvu zcela náhodná ! U mnoha strojů změna otáček i trvá mnoho sekund (třeba maďarský Mechlabor STM 610) a v našem případě toho dost zachránilo i to, že se jednalo o přechod z devatenáctky na osmatřicítku a ne naopak ! Maďar (ale i STUDER) by potřeboval k stabilizaci nižší rychlosti 20 sekund a možná, že i více, protože extrémně těžký rotor motoru se zpomalí jen svými odpory v ložiskách + v našem případě odporem průtahu pásku páskovou dráhou... ! Motor je asynchonní, takže jej nelze jednodušše elektronicky brzdit, jako u mého oblíbeného Grundigu TS 945, kde je ale použit komutátorový motor s tachogenerátorem, který se dá snadno přibrzdit „elektrodynamickou“ brzdou a to tak, že se zkratují dalším tranzistorem jeho přívody, takže jsou u něj přechody od rychlosti 19,05 na rychlost 4,75 cm/s velmi rychlé ! Stejné řešení se používá u stěračů u auta, kdy je v koncové poloze motor odpojen od napájení a zkratován ! On se motor chová při doběhu jako dynamo a právě jeho zkratování je velmi účinnou brzdou ! Ale abych se vrátil na ZP 3…Po nahrání Rozhlasových novin jsme pásek vrátili na začátek a zjistili jsme, že robustně konstruovaná regulace tónového motoru po přepnutí rychlosti zabrala, mohutný výkonový tranzistor přes usměrňovací můstek pustil plné střídavé napájecí napětí do motoru a ten stihl během znělky „Kupředu levá… “ roztočit motor tak, že už poslední dva takty znělky byly natočeny už v pořádku ! Pak jsme si tajně znělku půjčili, vzal se kus pásku, protože nám na začátku chyběl… A znělku jsme na ten kus pásku přetočili a sestřihli to dohromady a nikdo nic nepoznal... Dodnes možná ten pásek někde ve sklepeních dostavby Studiového domu je a čeká, až jej někdo přehraje... Ještě ke stroji, jako takovému : Oproti SJ 100 je tah pásku řízen ve všech provozních režimech a tedy stroj naprosto přesně ví, jak je pásek napnutý ! Pokud je správně nastaven a je v pořádku reléový modul, který se stará o brzdění odvíjené strany pásku, tak je zcela vyloučeno, že by stroj, jak říkáme „hodil smyčku“, tak oblíbenou kratochvíli maďarských strojů… Stroj totiž vůbec nepoužívá své pásové brzdy k provoznímu brzdění a brzdí elektronicky na základě informace z otočné váhy.. Je tak zajištěno, že se pásek namáhá zcela minimálně, což demonstrují případné časem zdegradované slepky, provedené před mnoha desetiletími ! Stroj je schopen slepovaný pásek převíjet a přehrát, což se u jednodušších strojů nedá zajistit. Stroj je konstruován k provozu pásku na DIN středovkách, nicméně oproti SJ 100 se dají unašeče DIN středovek vyjmout a nahradit unašečem s „vrtulkou“, kterou lze doplnit redukcí na NAB středovky/cívky. Bohužel další redukce nejsou k dispozici, ale měly by se dát časem sehnat třeba na eBayi… Vzhledem k tomu, že s jedná o nejnovější provedení, tak jsou použity redukce se třemi západkami, umístěnými po 120 stupních a ne to starší provedení s dvěma západkami po 180 stupních, původně používaném na stroji STUDER C37. Samozřejmě jsou DIN středovky doplněny i masivními talíři, dimenzovanými na 1000 m studiového pásku o tloušťce 50 mikronů. Stejně, jako na SJ 100 platí, že A80 je nastavena na tah pro výše zminěný studiový pásek a jakékoliv použití pásku LP nebo dokonce DP (LP = Long play, o polovinu delší doba záznamu, DP = dvojnásobná doba záznamu, tloušťka 25 mikronů) je nezaručené a hrozí značné riziko poškození. Znalci mohou namítnout, že existuje verze QC, která je určena pro kontrolu záznamu pásku 3,81 mm jako budoucí náplně nahraných audiokazet formátu CC, nicméně stroj je upravený počínaje dvěma tónovými kladkami a konče úplně jinou řídící elektronikou mechaniky. A až budete hledat na internetu různé varianty A 80 a krátit si tak čas do konce aukce, můžete narazit na vskutku bizardní provedení s mnoha kolečky a se superspeciální páskovou dráhou ! Není to produkt moc divokého vánočního večírku v Regensdorfu, kde se stroj vyráběl, ale speciální verze pro gramofonový průmysl ! Při bližším zkoumání objevíte i další snímací hlavu a popis cest mezi válečky s uvedením čísel 33 a 45 a začne Vám být jasné, k čemu to asi je… Je to k tomu, aby se snímal záznam dvakrát – jednou pro řízení dynamické drážkové rozteče a podruhé přesně po jedné otáčce řezacího stroje pro snímání záznamu z pásku do rycí hlavy ! Měla by tam být vlastně i třetí hlava, jejíž servosignál by informoval řezný stroj, že je jednu otáčku za oblastí se silnou modulací, takže lze další drážku zase přiblížit k té předcházející, ale tento servosignál se už získával zpožďovací linkou. Ale staré, většinou stojaté stoly skutečně ty tři snímací hlavy měly, protože bylo jednodušší v dobách dávno minulých zkonstruovat speciální stroje se třemi snímacími hlavami, než v elektronkové éře realizovat nějaké zpožďování...Ale zpět k A80 ! Ty kolečka vytvářela dráhu pásku, aby stroj mohl pracovat jak pro řezání LP desek, tak pro řez singlů. K tomu se pásek založil podle označení, aby bylo zpoždění mezi hlavami stejné, jako je jedna otáčka řezacího stroje jak pro řezání LP desek, tak pro řez singlů... Hlavy jsou vyfoceny na třetím a čtvrtém obrázku, jsou stále použitelné – snímací hlava byla už před časem vyměněna za novou hlavu od pana Berana, záznamová hlava je původní. Stroj je mnou nastaven a protože se nechal nastavit tak, aby se jeho parametry vešly do tolerančních polí, definovaných výrobcem bez nutností nějakých "fíglů", které samosebou znám a nepoužil jsem je - je nastaven přesně podle servisního manuálu od výrobce je tím deklarováno, ža jsou hlavy zcela funkční ! Zápichy na hlavách, definující garantovanou kvalitu štěrbiny mají dostatečnou rezervu. Jen se to strašně špatně fotografuje... Abyste měli předstravu, jak stroj vypadá se sejmutými kryty při nastavování, připojuji poslední dvě fotky... Je použit modernější nosič hlav s mechanickým odklápěčem pro rychlejší letmý střih (jak jsem už vysvětlil u SJ 100), takže lze stroj šetřit při přehrávání tím že se pásek vyhne mazací a záznamové hlavě, ale s nepatrně zhoršenou stabilitou kolmosti díky mechanickému prvku v páskové dráze navíc… Na nosiči hlav je vynikající zahloubená drážka pro správné lepení pásků, které jsem si před lety vskutku užil dosytosti.. Nicméně, přece jen ještě lepší drážka byla na jansenové střihačce, protože byla ve tvaru korýtka, do které se pásek vnořil a držel... Ta na A80 je sice taky ve tvatu korýtka, ale není tak hluboká... Když jsem psal o tom letmém střihu… Tato verze právě umí to, co jsem psal u Jansena, a to že umí elektronicky letmý střih, ale hlavně umí tzv. INSERT režim, kdy lze v nahraném pásku jistou pasáž opravit a pak se vrátit zpět k původnímu záznamu ! K tomuto účelu je stroj vybaven jiným oscilátorem, než je osazen ve verzích VU, R a RC MK 1, který na základě zvolené posuvné rychlosti a reálné konfigurace hlav na nosiči řídí zapínání a vypínání oscilátoru a předmagnetizace tak, aby byl jak INSERT, tak ASSEMBLE střih dokonalý ! K čemu je „letmý stih“ ? Pro ty, co nečetli mou aukci na SJ 100 přidávám oblíbenou metodou Control+C a Control+V vysvětlení, které jsem sám psal, tak tu není žádná kolize s autorskými právy, ledaže bych se zbláznil a žaloval sám sebe... Jak je už známo, žádný studiový magnetofon nikdy neměl s výjimkou stroje STUDER A/B 67 tlačítko PAUSE tak, jak jej chápeme z komerční techniky ! Jeho použití v amatérských podmínkách přinese z pohledu profesionálního použití záznamu neřešitelné problémy s lupnutím, nahraným v místě, kde byla pausa použita ! Proto ji studiové stroje nemají a naopak umí tzv. letmý střih ! To je provozní režim, kdy stroj umí z režimu PLAY přejít do režimu RECORD + PLAY ! Stroj tak stále přehrává a poskytuje tak zvukovému mistrovi dokonalý poslech toho, co je už na pásku nahráno a v místě, kde je potřeba něco opravit stroj NAVÍC spustí definovaným náběhem mazání (a předmagnetizaci) a pak připojí relátkem záznamové hlavy k výstupu záznamového zesilovače a tak nahradí korektně původní záznam záznamem novým ! Právě A 80 RC MK 2 "umí" elektronicky i opak, tedy realizaci střihu typu INSERT, kdy se do části záznamu nahraje něco jiného a pak se zase ve vhodném místě vrátí k původnímu záznamu ! To, jak se podaří popsaným způsobem pořídit záznam tak, že i nejvycvičenější ucho nepozná, kde se všude na pásku navazovalo "letmákem" a opravovalo se tak přeřeknutí, silný nebo slabý nástup reportáží, a podobně, tak to byla vizitka mistrovství sehraných posádek rozhlasových režií, k nimž jsem měl tu čest patřit ! Stav stroje je patrný z fotografií. Výrobce použil kartáčovaný eloxovaný hliník, který je až extrémně odolný proti škrábancům ! Když jsem dělal v rádiu natáčecího technika, vždy se dozadu mezi oba talíře položila prázdná středovka, opatřená číslem, na kterou se pak hotový pořad samosebou opatřený na konci červeným blankem svinul zpět ! Když se režisér zeptal, jaké bude mít pořad číslo, nemuselo se nic hledat a okamžitě se dalo nahlásit to správné číslo, na kterém nakonec byl pořad uložen ve fonotéce ! To jsme dělali všichni technici a všechny techničky a nikdy nebylo na panelu patrno, že by došlo k vzniku kruhových oděrek, způsobených mnohdy nedokonale obrobeným materiálem středovky ! Výsledkem této „věčné“ povrchové úpravy je to, že i nejstarší stroj vypadá jak nový i po letech provozu, kdy se s ním nikdo nemazlil ! Toto se bez výhrady týká i nabízeného kusu ! Závěrem to snad lze jen shrnout. Kompletně funkční stroj bude přepnutý na 240 V, protože se přepínání realizuje na nešikovně zezadu umístěné svorkovnici (a taky musí se přepínání dělat podle servisního manuálu), budou k němu dvě redukce na DIN středovky, dva podložné talíře a středovka DIN, aby bylo na co navinout pásek... Taktéž bude k němu i síťová eurošňůra a servisní dokumentace v elektronické podobě. Jak už jsem psal v úvodu – stroj není můj, prodávám jej své kamarádce jako dědictví po mém bývalém kolegovi… Protože jsem jej doma kontroloval a nastavoval po mechanické a elektrické stránce, tentokrát platí Kamenice jako adresa, kde je stroj umístěn a kde je k odběru pro šťastného výherce ! Podobně, jako u SJ 100 – stroj je velmi těžký a rozhodně jej nebudu nikam posílat ! Sice je uvedena jako možnost kurýrní služba za 1000 Kč, ale je to znova, jako u Jansena, protože mne Aukro nepustí ze stránky, když je uvedeno pouze osobní převzetí ! Ale přepravy bych se nebál ! Není to verze VU nebo R, která by už vyžadovala dodávku, je to verze RC, která má snadno odnímatelný a rozložitelný stojan a stroj se bez stojanu vejde i do středně velkého kufru ! Rozměry stroje bez stojanu jsou 70 x 60 x 33 cm a jeho hmotnost je 53 kg. Pokud byste měli Oktávii Combi, tak do ní se vejde stroj bez nutnosti demontáže stojanu ! Samozřejmě prodejem můj zájem o stroj nekončí… Pokud bude chtít zájemce stroj využívat mimo přehrávání i k záznamu, bude mu poskytnuta veškerá součinnost k tomu, aby se mu podařilo stroj zakomponovat do domácího studia. Taktéž je možné jej plně dálkově ovládat a ponechat jej někde, kde třeba nebude rušit činností mechaniky… Stroj je ale přece jen poněkud složitý a, přesto, že je jeho spolehlivost legendární (taky se z něj vysílalo a stroje běžely v režimu 24/7), tak se může po čase objevit nějaká závada. Samozřejmě jsem schopen a ochoten stroj kdykoliv opravit. Přeji příjemnou aukci a začínáme tentokrát na 999 Kč !