ČESKÉ STÁTNÍ PRÁVO - JOSEF KALOUSEK - 1871

Josef Kalousek v roce 1868 získal doktorát filozofie a na počátku 70. let 19. století vydal jako čerstvě habilitovaný docent na pražské universitě svoji největší práci České státní právo (1871). Zde Kalousek poukázal na to, že české země byly vždy svébytným, státním, mezinárodně uznávaným útvarem a že nikdy nebyly skutečným lénem římskoněmecké říše. Stal se velmi úspěšným obhájcem a bojovníkem za české státoprávní nároky proti tendenčním výkladům německých historiků. Účastnil se mnoha polemik týkajících se starších českých dějin (např. O obraně knížete Václava svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze, 1901, Karel IV., Otec vlasti, 1878, O historii kalicha v dobách předhusitských, 1881). Ve sporu o Rukopisy patřil k zastáncům jejich pravosti (s V. V. Tomkem, J. Emlerem, M. Hattalou ad.). V pojetí českých dějin jako celku se K. přidržoval Palackého názoru na jejich smysl jako stálé střetávání se slovanství s germánstvím a v menší míře s románstvím. -- Jeho zájem o českou otázku ho přivedl i do politiky (r.1880 se stal zemským poslancem). V r. 1887 získal řádné členství v Královské české společnosti nauk, kde v letech 1883-1890 působil jako tajemník.